Drobečková navigace

Úvod > Kultura a památky > Kostel Nanebevzetí Panny Marie > Historie kostela

Historie kostela

 

Chroustov, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chroustově – stavební historie

 

Podle archivních zpráv stál farní kostel v Chroustově již ve 14. století. Z té doby jsou známa jména plebánů, které podával strahovský klášter v Praze, přestože ves vlastnil klášter v Opatovicích nad Labem. O původním kostele nic nevíme. Starší literatura uvádí lidovou pověst o tom, že původní kostel stával v lokalitě „Na kostelíku“, vzdálené od obce asi 2 km východním směrem. V roce 1909 je ale pravděpodobné, že středověký kostel stával uprostřed vsi. Případná změna její polohy je málo pravděpodobná. Je pravděpodobné, že původní kostel byl dřevěný. V okolí se vyskytují 4 dřevěné kostely, z nichž tři vznikly po třicetileté válce (Kozojedy, Měník a Vysočany) a jeden je z 18. století. Kostel měl možná již ve středověku, jistě v 16. století, dřevěnou zvonici. Dřevěné kostely se zvonicemi byly v tomto kraji běžné. Další anomálií, která se v okolí vyskytuje, jsou středověké kostely z cihel (kostel v Jabkenicích, presbyterium kostela ve Žlunicích).

V průběhu historie se měnili patroni kostela. Během husitských válek zboží připadlo královské koruně. Ta ho v průběhu 15. století zastavovala a na konci století získal Chroustov spolu s Osekem, Dvořištěm a Dubečnem mocný rod Trčků z Lípy. Později k němu připojili sousední kněžický a městecký statek a roku 1585 ho získali do dědičného vlastnictví. Příliš ho ale neužili, protože již roku 1587 ho získali Valdštejnové a připojili k dymokurskému panství, jehož součástí pak Chroustov zůstal.

Zprávy o kostele po husitských válkách zcela chybějí. Roku 1554 byl pro kostel pořízen zvon, který v kostele byl ještě roku 1909, zřejmě byl zrekvírován v 1. světové válce. Další dva zvony byly pořízeny v roce 1658. Podrobnější zprávy o kostele máme od roku 1709, odkdy známe díky dochovaným účetním knihám výdaje na provoz a údržbu kostela.

V letech 1710-11 byl podle archivních zpráv stavěn nový kostel. Je však otázkou, zda do novostavby nebyly pojaty některé části staršího zdiva, jak bylo v obdobných případech běžné. O podobě tohoto kostela vypovídá popis v latinsky psaném inventáři z r. 1770. Podle něj byl částečně stavěn z cihel a kamene, částečně ze dřeva, z popisu vyplývá, že zeď tvořila pouze obezdívku dřevěné konstrukce. Ta však byla již poškozená, zejména v rohových spojích. Slabá obvodová zeď nebyla schopná držet střechu kostela, která hrozila zřícením. Střecha kostela byla kryta dřevěným šindelem a v jejím středu byla sanktusníková věžička. Podlaha v lodi kostela byla kamenná, podlaha na kruchtě v presbytáři byla z prken. Sakristie stála po severní straně presbytáře. Na této straně uvnitř lodi kostela stála kazatelna. V kostele byly tři oltáře, hlavní Nanebevzetí Panny Marie, sv. Josefa na severní straně a sv. Anny na jižní straně. V areálu hřbitova stála samostatná zvonice a kostnice, obojí zcela ze dřeva. Ve zvonici byly zavěšeny tři zvony. Hřbitov byl obehnán prkenným plotem, což v kraji bylo zvykem 1).

V archívu farního úřadu ve Žlunicích se zachoval nedatovaný projekt zednického mistra Václava Jirsáka na přestavbu Chroustovského kostela, který počítal se zachováním starých konstrukcí. Současný pozdně barokní kostel byl však vybudován jako kompletní novostavba. Důvodem stržení starého kostela zřejmě byly statické potíže, které pak poznamenaly i současný kostel. Základní kámen byl položen v r. 1781. Pozoruhodným materiálem je latinsky psaný inventář z roku 1783. V něm je uvedeno např. „nový kostel od základů stavěn z kamene již třetím rokem, pod titulem dřívějším Nanebevzetí Panny Marie. Tohoto roku bude pravděpodobně dokončena celá zděná stavba, bude přikryta šindeli…. Mezitím je na hřbitově vytvořena kaple z prken (?), kde se provádějí bohoslužby… Hřbitov je obehnán prkny (?)“. Stavba byla zřejmě dokončena do roku 1785, protože od následujícího roku jsou v účtech uváděny opět jen drobné výdaje.

Současný kostel je pozdně barokní. Má podélnou loď, jež se ve střední části rozšiřuje v osmibokou centrální prostoru, na níž na východě segmentově uzavřený prostor se čtvercovou sakristií po jižní straně. Loď je klenuta dvěma poli plackové klenby, presbytář polem plackové klenby a konchou. Současná věž byla přistavena později. Z původní výstavby pochází kruchta a zachované části barokního krovu.

Inventář z roku 1808 uvádí údaje o zařízení kostela: 3 oltáře, 2 zpovědnice, 4 obrazy velké a 5 menších, jedna kazatelna, 18 stolic v kostele a 4 na kůru, varhany z pedálem, opravené v roce 1801.

Zajímavou otázkou je existence další dřevěné zvonice u kostela. Prameny se v tomto směru totiž rozcházejí. Např. podle zpráv z roku 1827–29 stála poblíž kostela dřevěná zvonice se třemi zvony. Německy psaný inventář z roku 1833 píše, že zvonice je zcela oddělena a nachází se severně od kostela, kde na ní navazuje dřevěná kostnice. Na plánu stabilního katastru obce z roku 1842 ale zvonice ani žádná jiná stavba severně od kostela není zachycena, naopak v místě dnešní věže, na zvonice. Nabízí se úvaha, že tato stavba vznikla v letech 1841-43, kdy stavitel Alois Turek provedl nespecifikovanou přestavbu a byla mu za ní proplacena poměrně vysoká částka. Další zprávy jsou poněkud matoucí. V účtu z roku 1847 se hovoří o „ celodřevěné věži Chroustovské“. Rozpočet opravy z roku 1865 uvádí „opravu věže a zvonové stolice“ a pokrytí šindelem u „spodní části střechy věže a čtyř stran horní části“ současně s výměnou dřevěného šindele na střeše kostela. Ke zprávě z roku 1868 je připsáno:“ Zvonice odstraněna a zvony zavěšeny na věži ke kostelu přistavené“. Avšak z roku 1897, tj. z doby po výstavbě dnešní věže (viz. dále) pochází zpráva, v níž stavitel J. Mareš stvrzuje, že „ od patronátního úřadu v Dymokurech ukoupil starou dřevěnou zvonici při kostele v Chroustově za 100 zl….“

Snad charakter podloží způsobil, že i po výstavbě nového kostela docházelo ke statickým poruchám, které pokračují až do dnešních dnů. V protokolu o stavu patronátních budov z června 1840 je uváděno, že „při tomto filiálním kostele se neočekávaně objevily trhliny na klenbě, opravované v roce 1828“. Ve zprávě z roku 1855 se znovu uvádí, že při komisionálním šetření se v kostele nalezly trhliny s tím, že okamžité zajištění není nutné, pokud se trhliny nebudou rozšiřovat. V roce 1868 na kostele provedl stavitel A. Turek rozsáhlejší opravu a statické zajištění, jehož součástí bylo podezdění některých částí základového zdiva. Statické obtíže se tím ale nevyřešily. Zpráva z roku 1874 uvádí, že „kostel má letos znovu velké a zřetelné trhliny v té části, kde základy při předchozí opravě nebyly podchyceny.“ Jiná zpráva uvádí, že „ v r. 1874 se zdi znovu roztrhly do současného stavu, a návštěvníkům hrozí nebezpečí, že se jim kostel zřítí na hlavu“. V roce 1876 byly kvůli vyšetřování nekvalitně provedené stavby z roku 1868 odkrývány základy zdiva. Bylo rozhodnuto žalovat stavitele A. Turka, jak soud dopadl není známo. Zpráva z roku 1875 uvádí, že hloubka základů v přední části kostela obnáší cca 1,8 m, pod střední částí byly základy podezděny do hloubky 2,8 m. Další zpráva z místního šetření konané v březnu r. 1875 uvádí přesnější popis. S opravou se otálelo, roku 1883 bylo doporučeno, aby trhliny byly řádně vyklínovány.

Podstatnější oprava kostela proběhla mezi léty 1888-1890 a je předpokládáno, že byla vystavěna současná věž a provedeny práce na statickém zajištění.

V roce 1897 bylo dřevěné oplocení hřbitova nahrazeno současnou hřbitovní zdí se železným plotem.

Roku 1917 byla krytina ze dřevěného šindele na střechách kostela kromě věže nahrazena eternitovými šablonami. V letech 1919-1920 se opravovala báň věže, dřevěný šindel i zde nahradila plechová krytina.

1) Údaje jsou převzaty z přiložené archivní rešerše. Přesné citace jsou v textu odlišeny kurzívou.